Hmat je jedním z našich smyslů. Pomocí speciálních mechanoreceptorů, uložených v naší kůži, vnímáme celou řadu informací - například teplo, chlad, tlak, ale i bolest či vibrace. Dokážeme také rozlišovat dotek z několika různých míst naráz (diskriminance). Samozřejmě - některé oblasti našeho těla jsou na dotek velmi citlivé (konečky prstů, ale například i rty), naopak některé (například některé oblasti zad) rozeznávají spíše jen hrubé vjemy.

Z pohledu molekulární biologie a genetiky však hmat jako takový a jeho podstata skýtá ještě mnohá tajemství. Některá z nich nám pomáhá poznat nová studie mezinárodního týmu vědců, která byla nedávno publikovaná v prestižním časopise Science. Vědci zjistili, že myši, u kterých byla cíleně vyřazena funkce určitého genu, byl také výrazně omezený hmatový smysl. Konkrétně jde o gen c-MAF (OMIM: 177075), jehož mutace bylo doposud známé pouze v souvislosti s vadami oka, konkrétně s kataraktou. Nyní se ukazuje, že vliv tohoto genu, který funguje jako speciální transkripční faktor, může být v oblasti vývoje a funkce nervového systému mnohem rozsáhlejší, než jsme si dosud mysleli. Stejné obtíže s hmatem, jaké byli popsány na modelovém organismu, již byly popsány i u lidí, u kterých byla mutace stejného genu identifikována.

Hmatový smysl je velice důležitý

Celou studii si můžete přečíst na stránkách časopisu Science.

Článek přinesl server MedicalNewsToday.